09.Říjen 16
Bíby premiéra
Když mi umřela Sorbonka, slíbila jsem jí, že se vrátím na plac...
na její počest, že tu se mnou byla těch krásných, krátkých 5 let.
Letos na podzim jsem tento slib splnila a přihlásila nás na mistrovství republiky dobrmanů. Mým úkolem bylo Berkeley na závod co nejlíp připravit a prostě VYJET. Nesedět doma, nedělat chytrou za stolem (takových je tady dost), ale makat, na ten závod se přihlásit a závodit.
Na závod jsme odjeli s tím, že se pokusíme splnit nominační podmínky pro účast na mistrovství světa dobrmanů. Tréma a nervozita ze závodu se mě držela 14 dní před závodem, ale v den závodu jsem se dokázala naladit do pohody s tím, že to prostě nějak dopadne.
Stopa, když pominu dvě hrubé chyby....druhý předmět částečně pod packou a změna polohy po zalehnutí předmětu, se mě moc líbila. Čisté lomy, krásná práce na úsecích, prostě paráda a protože se pískalo opravdu přísně, odnesly jsme si 94 bodů.
Poslušnost je pro mě nejtěžší oddíl z celého závodu. Naučit krásnou poslušnost, na to musí mít člověk buńky a cit pro psa a já se v tomto oddíle neustále učím. My musíme některé cviky ještě hodně pilovat, zrychlovat a ladit přesnost, ale všechno cvičíme s radostí a chce to akorát o každém cviku individuálně přemýšlet. 92 bodů z poslušnosti nás nakoplo ale....... obrana nám bohužel nevyšla. Při nástupu na plac na obranu jsem fakt chvíli věřila, že bychom mohly stát na stupních vítězů , bohužel všechno bylo nakonec jinak.
Revíry Bíba oběhla čistě s těsným obíháním a prověřením maket, pěkné dlouhé vyštěkání s okamžitým přiřazením k noze. Celou obranou jsme prošly , občas s nějakou chybou.... Po kontroláku byla poslední pouštěčka, stačilo jen dojít k Bebině a udělat boční doprovod, prostě pár vteřin chybělo do konce. Byla jsem tři kroky před figurantem a Bebina najednou přestala dohlídávat figuranta a přiřadila se mi k noze. Přesně vím co se jí honilo hlavou.... bylo pro ní dohlídání moc dlouhé a myslela si, že když se přiřadí k noze, budeme rychleji pokračovat. Prostě ne vždy se zadaří a je třeba se z chyb poučit. Bohužel touto hrubou chybou jsme přišly o 10...možná i více bodů.
Nejsem vůbec zklamaná, naopak jsem na Bíbu velmi pyšná...a že to ted moc nevyšlo? To se prostě občas stává.
I tak máme díky tomuto závodu zelenou v příštím roce na výběrové závody. Určitě nekončíme....naopak....přidáme, abychom příště ukázaly lepší výkon.
Když mi umřela Sorbonka, slíbila jsem jí, že se vrátím na plac...
na její počest, že tu se mnou byla těch krásných, krátkých 5 let.
Letos na podzim jsem tento slib splnila a přihlásila nás na mistrovství republiky dobrmanů. Mým úkolem bylo Berkeley na závod co nejlíp připravit a prostě VYJET. Nesedět doma, nedělat chytrou za stolem (takových je tady dost), ale makat, na ten závod se přihlásit a závodit.
Na závod jsme odjeli s tím, že se pokusíme splnit nominační podmínky pro účast na mistrovství světa dobrmanů. Tréma a nervozita ze závodu se mě držela 14 dní před závodem, ale v den závodu jsem se dokázala naladit do pohody s tím, že to prostě nějak dopadne.
Stopa, když pominu dvě hrubé chyby....druhý předmět částečně pod packou a změna polohy po zalehnutí předmětu, se mě moc líbila. Čisté lomy, krásná práce na úsecích, prostě paráda a protože se pískalo opravdu přísně, odnesly jsme si 94 bodů.
Poslušnost je pro mě nejtěžší oddíl z celého závodu. Naučit krásnou poslušnost, na to musí mít člověk buńky a cit pro psa a já se v tomto oddíle neustále učím. My musíme některé cviky ještě hodně pilovat, zrychlovat a ladit přesnost, ale všechno cvičíme s radostí a chce to akorát o každém cviku individuálně přemýšlet. 92 bodů z poslušnosti nás nakoplo ale....... obrana nám bohužel nevyšla. Při nástupu na plac na obranu jsem fakt chvíli věřila, že bychom mohly stát na stupních vítězů , bohužel všechno bylo nakonec jinak.
Revíry Bíba oběhla čistě s těsným obíháním a prověřením maket, pěkné dlouhé vyštěkání s okamžitým přiřazením k noze. Celou obranou jsme prošly , občas s nějakou chybou.... Po kontroláku byla poslední pouštěčka, stačilo jen dojít k Bebině a udělat boční doprovod, prostě pár vteřin chybělo do konce. Byla jsem tři kroky před figurantem a Bebina najednou přestala dohlídávat figuranta a přiřadila se mi k noze. Přesně vím co se jí honilo hlavou.... bylo pro ní dohlídání moc dlouhé a myslela si, že když se přiřadí k noze, budeme rychleji pokračovat. Prostě ne vždy se zadaří a je třeba se z chyb poučit. Bohužel touto hrubou chybou jsme přišly o 10...možná i více bodů.
Nejsem vůbec zklamaná, naopak jsem na Bíbu velmi pyšná...a že to ted moc nevyšlo? To se prostě občas stává.
I tak máme díky tomuto závodu zelenou v příštím roce na výběrové závody. Určitě nekončíme....naopak....přidáme, abychom příště ukázaly lepší výkon.