Dopis od manažerky útulku – anonymně v North Carolina, USA
Myslím, že naše společnost se potřebuje velké probuzení. Jako manažer útulku se s vámi všemi podělím o malý náhled, malý náhled z dění uvnitř...
Především by jste vy, množitelé a prodejci, měli pracovat alespoň jeden den tam “vzadu” v útulku.. Možná, kdyby jste viděli, jak se vytrácí život z těch smutných, ztracených a zmatených očí, možná, by jste změnili svůj názor na množení a prodávání zvířat lidem, které vlastně ani neznáte.
To štěně, které jste právě prodali velmi pravděpodobně skončí v mém útulku jakmile už nebude tím roztomilým malým štěnětem. Jak by jste se cítili, kdyby jste věděli, že tento pes, kterého jste dali do útulku se z něj na více jak 90procent nikdy nedostane? Čistokrevný nebo křížený! Asi 50procent všech psů, kterých se majitelé vzdají nebo jsou toulaví, a kteří se dostanou ke mně do útulku jsou čistokrevní.
Nejobvyklejší výmluvy, které slyším:
“Stěhujeme se a nemůžeme vzít svého psa (nebo kočku)” Opravdu? Stěhujete se do místa kde nejsou povolená zvířata?
Nebo lidé říkají “Ten pes vyrostl více než jsme si mysleli” Jak velký jste si mysleli, že bude Německý ovčák?
“Nemáme na ní/něj čas” Opravdu? Pracuji 10-12 hodin denně a stále mám dost času na svých 6psů!
“ Ničí nám zahradu” Co kdyby jste z nich udělali součást své rodiny?!
Vždy mi říkají “Nechceme procházet tím stresem, abychom mu našli místo, kde by mohl být, víme, že se určitě adoptuje, je to hodný pes”.
Je více než pravděpodobné, že váš pes nebude nikdy adoptován a jak myslíte, že je pro něj stresující být v útulku? Řeknu vám to - vaše zvíře má 72hodin na to, aby našlo novou rodinu od chvíle co ho zde zanecháte. Někdy trochu déle pokud není útulek plný a pokud váš pes zůstane naprosto zdravý. Pokud nastydne, umře.
Vaše zvíře bude zavřeno do malého výběhu v místnosti s dalšími minimálně 25ti štěkajícími a naříkajícími psy. Bude se vyprazdňovat tam kde spí, tam kde jí. Bude v depresi a bude neustále naříkat za rodinou, která ho opustila. Pokud bude patřit váš pes mezi ty šťastné, budu mít ten den dostatek dobrovolníků, aby ho vzali na procházku. Pokud je mít nebudu, jedinou pozornost, kterou váš pes obdrží bude mísa jídla, kterou mu podstrčíme pod mříží a vyčištění kotce silným proudem vody.
Pokud je váš pes velký, černý nebo typově “bull” (pitbull, rotvajler, mastiff atd.) byl již pravděpodobně utracen ve chvíli kdy vycházíte ze dveří.
Tito psi se prostě neadoptují. Nezáleží na tom jak sladcí jsou a jak skvěle jsou vychovaní.
Pokud váš pes není adoptován během 72hodin a útulek je plný, bude utracen. Pokud útulek není plný a váš pes je milý a oblíbené rasy, může se jeho utracení oddálit. Ale ne na dlouho. Většina psů si během chvíle začne bránit svůj kotec, (většinou do týdne) a jsou tedy utraceni pro agresi. I ti nejsladší pejsci se v tomto prostředí změní. Pokud to váš pes zvládne přes všechny tyto překážky, ale dostane kašel či infekci, bude utracen protože útulky zkrátka nemají prostředky zaplatit ani 100 dolarovou péči.
Těm z vás, kteří nikdy nebyli svědky utracení perfektně zdravého a vystrašeného zvířete, přiblížím vám jak vypadá eutanázie.
Nejdříve se vašemu psovi nasadí vodítko. Vždy vypadají tak šťastně, vrtí ocasem, protože si myslí, že jdou na procházku. Ale jen do té chvíle než dojdou k “Té Místnosti”. Každý z nich zešílí a snaží se za každou cenu dostat od dveří. Musí cítit zápach smrti nebo cítí všechny ty smutné duše, které tam zůstaly, je to zvláštní, ale děje se u každého jednoho z nich. Váš pes nebo kočka bude “zkrocen” a přidržen jedním až dvěma vet asistenty, záleží na velikosti a na tom, jak moc vystrašení jsou. Pak přejde veterinář k procesu - k eutanázii. Najde si žílu na přední pacce a píchne vašemu psovi či kočce injekci tzv “růžové tekutiny”. Doufejme, že vaše zvíře nezačne panikařit z toho, že je v těsném objetí vet techniků. Viděla jsem vyrvané jehly z nohy a byla jsem pokrytá krví a ohlušena bolestným kňučením a křikem. Vaši psi a kočky “nejdou hned spát” někdy jsou v bolestivých křečích, někdy lapají po dechu a někdy se sami na sebe vyprázdní…
Když toto všechno skončí, tělo vašeho psa je nacpáno do velkého mrazáku vzadu v útulku se všemi těmi ostatními zvířaty, která byla usmrcena před tím vaším, a čekají na vyzvednutí jako odpadky. Co se stane dál? Kremace? Odvoz na skládku? Vyškvaření do jídla pro psy? Nikdy se to nedozvíte a ani na to nebudete myslet. Vždyť to bylo jen zvíře a vždycky si můžete přeci koupit nové, že?
Doufám, že ti z vás, kteří toto čtou nikdy nedostanou tento obrázek z hlavy, tak jako já když se každý den vracím z práce.
Nenávidím svou práci, nenávidím fakt, že existuje a nenávidím fakt, že vždy bude existovat, dokud se vy lidé nezměníte a neuvědomíte si, že ovlivňujete mnohem více životů než jen ten svého psa, kterého jste se takovým způsobem zbavili.
Zhruba 9 až 11 MILIONŮ zvířat umírá každý rok v útulcích a jen vy to můžete zastavit. Dělám co mohu, abych zachránila každý život, který se dá, ale záchranné stanice jsou stále plné a každý den přichází o mnoho více zvířat než se podaří umístit.
To hlavní co tím chci říci – NEMNOŽTE A NEKUPUJTE ZATÍMCO V ÚTULCÍCH ZVÍŘATA UMÍRAJÍ!!
Můžete mě nenávidět pokud chcete. Pravda bolí a realita je jaká je. Já doufám, že tímto změním názor alespoň jednoho člověka na množení svých psů, na to, aby dali své milující zvíře do útulku, na to, aby koupili psa… Doufám, že jednou někdo přijde ke mně do útulku a řekne “přečetl jsem váš dopis a chci adoptovat”. PAK BY TO STÁLO ZA TO!
INFO Z EBONY QUEEN
Chod domácnosti se vrátil do obvyklých kolejí, jenom Bípr, kterého hlídáme je taková poslední vzpomínka na to, že tu byla nějaká štěňátka.
Pravidelně jsme od nových majitelů informováni o tom, jak se štěňátka mají, jak rostou, co se jim podařilo zlikvidovat, v globálu řečeno jako vlastně dělají novým majitelům radost 
Včera jsem dostala mail od Honzy, který má Borneu a Bruce. Honza mi určitě odpustí, že jeho mail na svůj web kopíruji.....
Dobrý den paní Šestáková...
Teroristi Bornea a Bruce zvládli veterináře dobře, vcelku se tam i těšili.. =-) Nic netušíc tam nakráčeli, ale odcházeli jsme stejně s úsměvem.. Jsou moc zlatí.. Krom toho že se zaučují na zahradní architekty - hrabou, kopou, přesazujou, zkracujou, zastřihujou, přeorávají a hnojí... =-) Rádi taky zpracovávají faktury, krásně je umí rozkousat, vyznají se v elektronice - během mžiku byl na kusy kabel od počítače, jsou velmi šetrní k nádobí - neradi ho špiní a tak jí raději okolo, a není jim cizí ani interiérový design, s přehledem a hravostí jej mění dílem okamžiku... =-) K tomu všemu jsou workoholici a v noci jim stačí minimum spánku, v podstatě pár hodin, narozdíl ode mne ... Prostě zlatíčka.. =-) Fotky zašlu.. S pozdravem Honza
.....taky jste se pobavili?
Pravidelně navštěvujeme Brooklyn, která zůstala v Budějovicích. Z poslední návštěvy vkládáme fotky. Než jsme stačili vypít kafe, tak Brooklyn i Bipper stačili zlikvidovat pár stromečků a pnoucí růži. Panička Brooklyn to vzala s nadhledem.
NA ZAHRADĚ U EBONY QUEEN
Chod domácnosti se vrátil do obvyklých kolejí, jenom Bípr je taková poslední vzpomínka na to, že tu byla nějaká štěňátka.
Pravidelně jsme od nových majitelů informováni o tom, jak se štěňátka mají, jak rostou, co se jim podařilo zlikvidovat, v globálu řečeno jako vlastně dělají novým majitelům radost
Včera jsem dostala mail od Honzy, který má Borneu a Bruce. Honza mi určitě odpustí, že jeho mail na svůj web kopíruji.....
Dobrý den paní Šestáková...
Teroristi Bornea a Bruce zvládli veterináře dobře, vcelku se tam i těšili.. =-) Nic netušíc tam nakráčeli, ale odcházeli jsme stejně s úsměvem.. Jsou moc zlatí.. Krom toho že se zaučují na zahradní architekty - hrabou, kopou, přesazujou, zkracujou, zastřihujou, přeorávají a hnojí... =-) Rádi taky zpracovávají faktury, krásně je umí rozkousat, vyznají se v elektronice - během mžiku byl na kusy kabel od počítače, jsou velmi šetrní k nádobí - neradi ho špiní a tak jí raději okolo, a není jim cizí ani interiérový design, s přehledem a hravostí jej mění dílem okamžiku... =-) K tomu všemu jsou workoholici a v noci jim stačí minimum spánku, v podstatě pár hodin, narozdíl ode mne ... Prostě zlatíčka.. =-) Fotky zašlu.. S pozdravem Honza
.....taky jste se pobavili?
Náš víkendový trénink ve Volenicích
9.4. - 10.4.2011
Už v loni na podzim jsem veděla, že letošní rok bude pro nás náročný. Nechci předbíhat událostem, ale tento rok máme našlapaný různými akcemi a setkáními. A nejen my, ale i Míša s Kingem (Achninn Aam Ebony Queen) mají před sebou několik naplánovaných zkoušek.
A tak duo King i my od jara trénujeme každý na svém cvičáku a když je možnost, tak i spolu.
Poslední společná akce se konala ve Volenicích, kde jsme po dva víkendové dny makaly
pod vedením Petra Veselky a Jardy Labíka .
Ráno jsme začali všichni stopou. Mojí stopu mi v sobotu na trávě našlapal Tonda Jun a v neděli na osení
můj trenér Petr Veselka, který na vypracování obou stop dohlížel.
| Sorbona mi na stopě udělala radost a body 95 a 90 mě těšily.
Petr už takovou radost neměl, hlavně z nedělního osení, kdy jsme na dvou lomech ztratily celkem 6 bodů, půlbodíky za křivé zalehnutí a ostatní za změnu tempa. Kdo mi však udělal ohromnou radost, byl King s Míšou. Stopy jim opravdu jdou. Pochvalu dostali nejen ode mě, ale i od ostatních přihlížejících. Myslím, že na zkoušku jsou v tomto směru připraveni. |
 |
Po stopách byla poslušnost, při které na nás dohlížel Jarda Labík. Každému ukázal jakým směrem by měl výcvik vést. Musím říct, že všichni psi s ním chodili, jako by to byl jejich psovod od malička. Jo holt to má v ruce .
Posudte sami podle fotek z tréninku Míši a Kinga, jak s ním Kingoušek šlape.
Závěrem dne se trénovaly obrany. Jarda figurovala a Petr dohlížel.
King (Achninn Aam Ebony Queen)
Sorbona (Hermína Zkanape)
V sobotu večer jsme s Míšou nezůstaly ve Volenicích, ale jeli jsme k nám domů do Českých Budějovic. Míša byla zvědavá na štěňátka, přivezla jim krásné obojky, které dostanou na cestu domů...Míšo moc děkujeme, prnďata budou na cestu do nových domovů vyfiknutý
Na závěr musím poděkovat mému manželovi Jiříkovi Brůswilis Ebonyqvínovi (tuto přezdívku dostal od Verunky ze cvičáku ), který se po celý víkend věnoval našim štěňátkům a mamině Kim. Nebýt jeho, tak bych se tohoto bezva víkendového výcviku nemohla zúčastnit.
Cesta za Gitánem
Konečně jsem se dočkala. Dlouho očekávané hárání, které mělo přijít v prosinci je tady a tak pečlivě od začátku hárání zapisuji každý další započatý den. Deváty den, jen tak pro jistotu, nechávám Kim udělat progesteron. S jakým překvapením přjímám ze sluchátka zprávu, že progesteron je 4,1 a za dva dny prý bude ten správný čas na krytí. Je sobota a tak máme čas v klidu sbalit vše potřebné.
Vyrážíme v sestavě já, Jirka a obědobrmanky v pondělí brzy ráno, protože nás čeká 9 hodin v autě a chceme dorazit k Manfredovi a Roswitě Kurze ještě za světla.
Trochu nás převezlo počasí a z neděle na pondělí napadlo 15 cm sněhu a tak cesta v Čechách nejde podle časového plánu. Nám to ale zas tak nevadí, dobrmanky spí a naše krabice zvládla už horší sněhové podmínky.....musím zde odskočit od tématu kvůli vysvětlení, že krabice je naše berlingo. Jednou ho takhle pojmenovala jedna moje kamarádka a tak mu to zůstalo dodnes.
S přechodem přišlo i lepší počasí a čím víc se blížíme do vnitrozemí, tím nám zlepšuje náladu sluníčko.
Absolvujeme po cestě dvě čurací přestávky. Do Warsteinu přijíždíme v půl čtrté a moc vlídně nás počasí nevítá.
Ubytování máme díky Manfredovi zajištěné, bydlíme v nedalekém penzionu s milou majitelkou.
Progesteron díky té dlouhé cestě místo aby stoupal, tak klesal a tak na krytí je brzy. Ve středu odjíždíme na veterinární kliniku, kde nám paní doktorka sděluje, že správná doba přijde za 2-3 dny.
Máme čas a tak povídáme s Manfredem o stopách. Abych to upřesnila, Manfred povídá, Jirka mi překládá a já jenom souhlasně kývám hlavou. Z povídání přecházíme na praktické ukázky v obýváku. Zajímá mě, jak se šlapou stopy na vrcholových závodech, jakou metodou Manfred učí malá štěňátka, jak by odstraňoval určité zlozvyky psa při stopování, nebo spíš bych to řekla jinak - jak by ostraňoval chyby, které ho psovod (v tomto případě já) blbě naučil, atd.atd.
Protože je Manfred stopařský nadšenec, nezůstáváme jen v obýváku u teorie. Máme čas se věnovat stopám i v terénu. Terény jsou sice dost mokrý, první stopu jsme šlapali na poli a nepřeji vám nás vidět,jak jsme vypadali, ale jinak na trávě to šlo.
Manfred, když viděl, jak šlapu lomy, spráskl ruce. V Německu se šlapou lomy trochu jinak než mě učili u nás v Čechách a tak jsme tomuto tématu věnovali část jednoho odpoledne.
Tady mi Manfred šlape stopu - 7 úseků a 6 lomů.
Manfred na stopě se svojí fenkou Indi.
No a to jsme my se Sorbonou. Sorbona leží u posledního předmětu, ale práce jí ještě neskončila. Manfred zastává názor, že stopa nesmí končit předmětem a tak zkoušíme jeho metodu a musím říct, že se mi moc líbí.
Jestli jste dočetli článek až sem, tak musíte nabýt dojmu, že jsme jeli na nějaký stopařský seminář. Po několikaleté zkušenosti se semináři musím říct, že tento byl jeden nejlepších. Troufnu si i říct, že nebyl s Manfredem poslední.
Jinak priorita bylo krytí a ten náš den "D" přišel v pátek, kdy jsme bez problému nakryli. Sorbona měla v autě vztek, že si užívá jen Kim a tak se nám pomstila tím, že rozkousala pelech. Můj pohár trpělivosti tímto jejím činem přetekl a tak ještě před odjezdem měříme auto a objednáváme u německé firmy Heyermann do auta hliníkové kennely.
Domů se vrácíme pozdě v noci, na tachometru máme natočíno 1735 km. Jsme sice unavení, ale šťastní, že jsme dorazili v pořádku, že nás ta naše krabice nikde nenechala ma holičkách a hlavně doufáme, že se štěňátkama. Jestli bylo krytí opravdu úspěšné se dozvíme koncem února.
Tohle počasí fakt nemusím.
Včera jsme ze cvičáku přišli jak největší prasata. Komu to evidentně nevadilo, byly holky. Já je musela vykoupat, vše vyprat a odbahnit. Na koupání se moc netvářily, ale pak vyvalovat pupky na sedačce...to jóó .......Myslím, ale že jsme na tom všichni stejně, takže přeji zdárný boj s bahnem !!!!
Na fotkách Kim (Jixa od Dvou lvů) po tréninku poslušnosti, vzadu naše Sorbonka (Hermína Zkanape).
Axl Rose Ebony Queen.
Poslední adventní neděli jsme se Jirkou a holkama jeli podívat na Axla Rose, který je z našeho Áčkového odchovu. Vendulka a Vojta jsou strašně prima a Axl se má u nich jak v bavlnce.
Udělali jsme okruh přírodou, Hermína s Axlem lítali po okolí, jen Kim musela na vodítku ( přece jen ta rozřízlá nožka není úplně v pořádku ), ochutnali jsme Vendulky cukroví (peče opravdu skvěle)a k večeru jsme vyrazili k domovu. Další návštěva nás čeká u Apače a Achninna.
Dilatační kardiomyopatie (DKMP nebo DCM) u dobrmana
DKMP je progresivní (postupně se zhoršující) onemocnění srdečního svalu, které postihuje ve vyšší míře určitá konkrétní plemena a v rámci těchto plemen konkrétní linie nebo rodiny. Příčina primární (idiopatické) DKMP je hlavně genetická (DKPM mohou způsobit i uremie, virové infekce, některé toxiny, hypo i hypertyreóza…).
Uvádí se, že právě dobrman je nejčastěji postiženým plemenem, a to zejména v Americe a Evropě.
Kolektiv lékařů pod vedením Dr. Gerharda Wesse (LMU Mnichov), se snaží najít gen, který je za DKMP u dobrmana přímo odpovědný. Pravděpobně se ale nebude jednat jen o jeden gen. Jen pro srovnání, u lidí s podobným onemocněním je to více než 20 genů, jejichž mutace mohou způsobit DKMP.
Lékaře z Mnichova „předběhla“ Dr. Kate Meurs z Washington State University, která objevila mutaci genu, odpovědného za vznik DKMP u dobrmana. Začátkem října letošního roku nabídla veřejnosti DNA-test, o který je mezi chovateli z celého světa velký zájem. Test sám je relativně levný, cena za 1 – 4 psy je 60 USD za 1 psa, a při 5 a více psů je cena 51 USD za 1 psa. K testu se posílá buď stěr (kartáčky bezplatně pošlou přímo z kliniky), nebo vzorek krve (0,5 - 1,5 ml ve zkumavkách EDTA).
Podrobné informace o Gen-testu najdete na adrese:
http://www.vetmed.wsu.edu/deptsVCGL/doberman/test.aspx
Výsledky testovaných psů najdete na adrese:
http://www.vetmed.wsu.edu/deptsVCGL/doberman/TestResults.aspx
Uvedené výsledky nejsou kompletní, na seznamu jsou jen ty, ke kterým dal majitel psa souhlas. Majitelé si totiž mohou vybrat, jestli chtějí zveřejnit každý výsledek, nebo např. jen ten negativní.
Příkladně se k Gen-testu postavili majitelé dobrmanů z Finska, kteří poslali vzorky více než 200 psů, a všechny výsledky slíbili zveřejnit na klubových stránkách (v době psaní tohoto článku, nejsou ještě testy hotové):
http://www.sdy.fi/jalostus/Geenitestiosallistujat.pdf
Výsledky Gen-testu, jsou následující:
Negativní výsledek: znamená, že pes není nositelem v současné době jediné známé mutace, způsobující DKMP. Neznamená to však, že by nemohl DKMP onemocnět, a je potřeba i nadále provádět potřebná vyšetření (Holter + Echo).
Pozitivní výsledek: ne u všech pozitivních jedinců se musí nemoc projevit ve vážnější formě, která by vedla až k úmrtí psa. U některých psů může jít pouze o lehkou formu onemocnění, se kterou mohou pohodlně žít, u některých však bude léčba nezbytná.
Je však potřeba velmi důkladně zvážit jejich případné použití v chovu. V tomto okamžiku se ještě neví, jak velké procento psů bude pro uvedenou mutaci pozitivní. Odstranění velkého počtu psů z chovné populace by pro plemeno nemuselo být dobré. Je potřeba myslet i na to, že tito jedinci jsou sice nositeli mutace, ale mají i další důležité „dobré“ geny, které pro chov potřebujeme.
Pozitivní Heterozygotní (1 kopie mutovaného genu + 1 kopie genu bez sledované mutace): všichni pozitivní jedinci by měli být podrobně vyšetřeni (Holter + Echo), a v případě pozitivního nálezu by měla být zahájena léčba. Dospělí jedinci, kteří nevykazují známky DKMP, a mají i další přednosti, by mohli být v chovu použiti, ale pouze s negativními partnery. Nesmí se zapomínat na to, že mutace se může dědit i přes několik generací. Postupně je potřeba počet jedinců s pozitivní mutací v chovu snižovat.
Pozitivní Homozygotní (2 kopie mutovaného genu):
pokud u takového psa propukne DKMP, jedná se většinou o ten nejhorší typ nemoci. Na takto postižených jedincích by se v žádném případě chovat nemělo!
Dr. Meurs (USA) upozňuje na skutečnost, že uvedený DNA-test, je testem JEDNÉ mutace genu, a ve výzkumu se i nadále pokračuje.
Dr. Wess (D) k tomu uvádí, že i oni pracují v rámci programu financovaného EU na studii genové mutace, a i oni našli lokus na chromozómu, který onemocnění u dobrmana způsobuje. V současné době pracují na detailech, a doufají, že během pár měsíců budou moci veřejnosti nabídnout i jejich test. V každém případě již nyní mohou prozradit, že se jedná o jinou mutaci genu, než nabízí americký test.
Proto je možné, že se u dobrmana jedná o více mutací, které nemoc způsobují, nebo působí obě mutace společně, a nebo je možné, že dobrmani v Evropě mají jinou mutaci genu, než dobrmani v Americe – na to se bude muset studie dále zaměřit.
Adresa na LMU v Mnichově, kde od roku 2004 probíhá nejrozsáhlejší studie dobrmanů v EU (více než 1000 vyšetřených psů), v rámci které nabízí kompletní vyšetření srdce za pomoci nejmodernějších přístrojů, a pod vedením specializovaných lékařů:
http://www.tierkardiologie.lmu.de/besitzer/dobermann_kardiomyopathie.html
Cena za vyšetření zdravých psů je 120 Euro, psi starší 7 let, a psi nemocní, mají vyšetření ZDARMA! Vyšetření v rámci studie se provádí v úterý a čtvrtek, a je potřeba se asi 2 měsíce předem objednat. Na jeden den si můžete domluvit termín až pro 5 psů.
Vyšetření zahrnuje:
- klinické vyšetření
- krátkodobé EKG
- vyšetření srdce ultrazvukem (nejmodernější přístroj pro zvířata v EU)
- dlouhodobé EKG (24 hodinové vyšetření Holterem)
- odběr krve pro Gen-projekt
Podle jejich dlouhodobé studie je kumulativní prevalence DKMP u dobrmana 58,2 %, a počet postižených psů se s věkem následovně zvyšuje:
1 - 2 roky = 3,3 %
2 - 4 roky = 9,9 %
4 - 6 roků = 12,5 %
6 - 8 roků = 43,6 %
8 a více let = 44,1 %
elektrody a Holter
vyholené obdělníčky na těle psa (pro přilepení elektrod)
připevnění elektrod a Holtera k tělu psa
připevnění aparátu na postroj psa
s Holterem se dá dělat téměř všechno, nesmí se jen namočit
zpracovala V.Gschwindl, extraelite@seznam.cz
v přípravě od V.Gschwindl - Genetický test na barvy
Výcvikový víkend na Spáleništi
Výcvikové středisko Svazu záchranných brigád kynologů České republiky Spáleniště se stalo pro naší kynologickou skupinu fantastickým víkendovým azylem.
Sešlo se zde tvrdé jádro z letošního letního výcvikového tábora v Lučkovicích. Naše řady rozšířily dvě nové tváře, Míša Kingová s dobrmanem Achninnem a Marta z Plzně, která v prosinci bude mít nové štěńátko od našeho náčelníka.
Ubytovací podmínky i celkové zázemí je na Spáleništi super. Naše dobrmaní skupina vyměnila teplý pokoj nad klubovnou za dřevěný srub.
Byl sice bez topení, ale naše dobrmanky mohly bydlet s námi a nemuseli jsme je nechávat v autě nebo venkovních odkládačkách. Do pokojů v hlavní budově psi nesmí a srub byl na ubytování se psy přímo zařízen.
pejsci měli svoje vlastní toalety
S námi ve srubu bydlela Míša Kingová s Kingem a tříčlenná rodina Jílků z Plzně. Právě rodina Jílků, bydlejíc v levém křídle poznala, co to je mít dobrmana. Sorbona, ač byla po večeři, sežrala Jardovi co bylo k mání a že toho k mání bylo . On si chudák v dobré víře nechal otevřený pokoj s tím, že až půjde do hajan, bude mít v pokoji teplíčko (topilo se pouze ve vstupní místnosti). Já nechala holkám otevřeno ze stejného důvodu. Jarda zřejmě přeslechl mojí prosbu!!! ....... všechno, co se dá sežrat, prosím uklidit na horní palandu a tak díky naší Sorboně přišel o dvě štangle salámu, o sýr na stopu a pytel pamlsků. Ta potvůrka měla ten den na kontě již listový koláček s tvarohem, který jsem zapoměla v autě. Kim jako vždy byla hodná, nebo se tak jen tvářila, že ona nic. Nabývám dojmu, že toto naše soutěžení "kdo z koho" budeme hrát celý náš společný život, kdy Sorbona v nestřeženeném okamžiku, kdy přestanu být ostražitá a zapomenu uklidit vše poživatelné, sežere na co přijde. Teď vypadala jak těsně před porodem......... a ráno nás čekala stopařská zkouška.
Páteční večer dostaly všechny holky volno. Práce v kuchyni padla na chlapy, kteří dostali za úkol naklepat a naložit krkovici na řízky. Chlapi nejen že krájeli,klepali a solili, ale i prováděli řádnou vnitřní dezinfekci.
Náš náčelník se pochlapil a v sobotu šest hodin ráno vstal a v klubovně zatopil a tak společnou snídani jsme si mohli všichni vychutnat se vším všudy.
V devět hodin začaly zkoušky.
Na zkoušky se přihlásilo 7 psovodů. 5 stopařů, jedno BHčko a jedno IPO-V. Paní rozhodčí jsme porazili v poměru 6:1.
vzájemná gratulace ke splnění zkoušky
Po zkouškách se všichni po skupinkách (psovod+dítě+pes nebo psovod+pes) vydali "Po stopách Yetiho".
...toto je šumavský Yety....
Stopy Yetiho vedly převážně lesem s několika stanovišti, kdy na každém stanovišti měl psovod udělat nějaký úkol. Pes měl práci až při dostižení Yetiho. Musel psovoda ochránit a Yetiho zneškodnit.
V cíli každý psovod střílel za vzduchovky na svůj terč. Dobrou mušku musel každý podpořit velkým panákem slivovice.
náčelník dohlíží na regulérnost soutěže
Pánská část měla dobrý trénink, ale některým psovodkám slivovice moc při míření nepomohla. Z naší dobrmaní skupiny byl nejlepší Jirka, což jsme s Míšou předpokládaly.
Po expedici byla obrana s Jirkou Machem,
Jirka běhal, skákal, ukrýval se jehličinách, prostě udělal všechno proto, aby to nás i psy bavilo. Při volných chvílích hopsal na hrazdě a někteří klučíci ho následovali.
Potom se konala oslava narozenin(v partě byli 3 oslavenci), pivo teklo proudem a řízků bylo, že některým lezly ušima.
V neděli ráno se šlo na stopy a pak se kousalo. Já se ujala smažení druhé várky krkovice a usmažené horké řízky rozdávala k okamžité konzumaci. Milovník řízků Vráťa prohlásil, že by si dal raději nějakou zeleninu, no příště pro ty slabší, co nic nevydrží přibalím nějakou tu mrkvičku
Po obědě se hromadně uklidilo, sbalili jsme saky,paky a ve dvě hodiny jsme předávali areál správci Spáleniště. Povzdechla jsem si, že je škoda, že to hezké vždy tak rychle uteče, ale odjížděli jsme všichni s nadějí, že když ne na jaře, tak na podzim na Expedici "Apalucha 3" se tady opět všichni sejdeme.
Sice všude byly tyto cedulky
nám však zvědavost nedala a tak Vám zde můžeme ukázat, kde psi-záchranáři trénují.
Všichni se mějte krásně a na další společné akci ahóóóóój !!!
Jitka a Jirka Ebony
