Když jsem byla malá a někde potkala starého psa, myslela jsem na něho i na jeho pána s lítostí. Jaká je to radost mít psa, který už člověku nestačí? Připadalo mi, že potom už má člověk se psem jen samé starosti. Nic si s ním už nemůže užít. Dnes už vím, že jsem nic nechápala.
Ano, je pravda, že starý pes mívá lecjaká omezení a zdravotní problémy. Jeho kožich už není tak hustý a lesklý, oči nezáří, klouby pobolívají a kolikrát mu ujde dokonce i klapnutí ledničkových dveří, protože ani sluch není, co býval.

Konečně jsem se dočkala. Dlouho očekávané hárání, které mělo přijít v prosinci je tady a tak pečlivě od začátku hárání zapisuji každý další započatý den. Deváty den, jen tak pro jistotu, nechávám Kim udělat progesteron. S jakým překvapením přjímám ze sluchátka zprávu, že progesteron je 4,1 a za dva dny prý bude ten správný čas na krytí. Je sobota a tak máme čas v klidu sbalit vše potřebné.
Vyrážíme v sestavě já, Jirka a obědobrmanky v pondělí brzy ráno, protože nás čeká 9 hodin v autě a chceme dorazit k Manfredovi a Roswitě Kurze ještě za světla.



Trochu nás převezlo počasí a z neděle na pondělí napadlo 15 cm sněhu a tak cesta v Čechách nejde podle časového plánu. Nám to ale zas tak nevadí, dobrmanky spí a naše krabice zvládla už horší sněhové podmínky.....musím zde odskočit od tématu kvůli vysvětlení, že krabice je naše berlingo. Jednou ho takhle pojmenovala jedna moje kamarádka a tak mu to zůstalo dodnes.
S přechodem přišlo i lepší počasí a čím víc se blížíme do vnitrozemí, tím nám zlepšuje náladu sluníčko.
Absolvujeme po cestě dvě čurací přestávky. Do Warsteinu přijíždíme v půl čtrté a moc vlídně nás počasí nevítá.

Ubytování máme díky Manfredovi zajištěné, bydlíme v nedalekém penzionu s milou majitelkou.
Progesteron díky té dlouhé cestě místo aby stoupal, tak klesal a tak na krytí je brzy. Ve středu odjíždíme na veterinární kliniku, kde nám paní doktorka sděluje, že správná doba přijde za 2-3 dny.
Máme čas a tak povídáme s Manfredem o stopách. Abych to upřesnila, Manfred povídá, Jirka mi překládá a já jenom souhlasně kývám hlavou. Z povídání přecházíme na praktické ukázky v obýváku. Zajímá mě, jak se šlapou stopy na vrcholových závodech, jakou metodou Manfred učí malá štěňátka, jak by odstraňoval určité zlozvyky psa při stopování, nebo spíš bych to řekla jinak - jak by ostraňoval chyby, které ho psovod (v tomto případě já) blbě naučil, atd.atd.


Protože je Manfred stopařský nadšenec, nezůstáváme jen v obýváku u teorie. Máme čas se věnovat stopám i v terénu. Terény jsou sice dost mokrý, první stopu jsme šlapali na poli a nepřeji vám nás vidět,jak jsme vypadali, ale jinak na trávě to šlo.



Manfred, když viděl, jak šlapu lomy, spráskl ruce. V Německu se šlapou lomy trochu jinak než mě učili u nás v Čechách a tak jsme tomuto tématu věnovali část jednoho odpoledne.
Tady mi Manfred šlape stopu - 7 úseků a 6 lomů.



Manfred na stopě se svojí fenkou Indi.



No a to jsme my se Sorbonou. Sorbona leží u posledního předmětu, ale práce jí ještě neskončila. Manfred zastává názor, že stopa nesmí končit předmětem a tak zkoušíme jeho metodu a musím říct, že se mi moc líbí.





Jestli jste dočetli článek až sem, tak musíte nabýt dojmu, že jsme jeli na nějaký stopařský seminář. Po několikaleté zkušenosti se semináři musím říct, že tento byl jeden  nejlepších. Troufnu si i říct, že nebyl s Manfredem poslední.
Jinak priorita bylo krytí a ten náš den "D" přišel v pátek, kdy jsme bez problému nakryli. Sorbona měla v autě vztek, že si užívá jen Kim a tak se nám pomstila tím, že rozkousala pelech. Můj pohár trpělivosti tímto jejím činem přetekl a tak ještě před odjezdem měříme auto a objednáváme u německé firmy Heyermann do auta hliníkové kennely.
Domů se vrácíme pozdě v noci, na tachometru máme natočíno 1735 km. Jsme sice unavení, ale šťastní, že jsme dorazili v pořádku, že nás ta naše krabice nikde nenechala ma holičkách a hlavně doufáme, že se štěňátkama. Jestli bylo krytí opravdu úspěšné se dozvíme koncem února.

Tohle počasí fakt nemusím.

Včera jsme ze cvičáku přišli jak největší prasata. Komu to evidentně nevadilo, byly holky. Já je musela vykoupat, vše vyprat a odbahnit. Na koupání se moc netvářily, ale pak vyvalovat pupky na sedačce...to jóó .......Myslím, ale že jsme na tom všichni stejně, takže přeji zdárný boj s bahnem !!!!


Na fotkách Kim (Jixa od Dvou lvů) po tréninku poslušnosti, vzadu naše Sorbonka (Hermína Zkanape).

elektrody a Holter




vyholené obdělníčky na těle psa (pro přilepení elektrod)




připevnění elektrod a Holtera k tělu psa


připevnění aparátu na postroj psa




s Holterem se dá dělat téměř všechno, nesmí se jen namočit

zpracovala V.Gschwindl, [email protected]
v přípravě od V.Gschwindl - Genetický test na barvy

Na svod a bonitaci dobrmanů se přihlásili tři naši dobrmánci z vrhu A, proto jsme naší účast brali jako chovatelskou povinnost. V sobotu na svod přijel King(Achninn Aam E.Q.), Safi(Asafa Powell E.Q). a Akina(Aki Lady E.Q.) Nedělní bonitace se zúčastnil King.



Když jsme ráno odjížděli z Jižních Čech, pršelo. Přibalila jsem proto ještě deštníky a náhradní boty a oblečení. Počasí v Klánovicích nás ale příjemně překvapilo. Po dešti ani památka a bylo docela teplo.
Dorazili jsme jako vždy skoro poslední, naši pod dohledem ostatních trénovali výstavní běh, který je pro předvedení velmi důležitý. Naše holky jsem nechala v autě, i když jsem věděla, že nezamhouří oko, budou sedět na předních sedadlech a vyhlížet nás. Vše jsem na víkendový pobyt v Praze měla pěkně zabalené v uzavíratelných taškách, hlavně žrádlo pro psy.
V sobotu na svodu naše chovka dostala pořadová čísla 7.,8.,9., proto jsme měli čas se rozhlédnout, pozdravit s přáteli a seznámit se s Jitkou Konečnou, která má něco přes rok brášku Hermíny - Herdeka Zkanape.



O Herdekovi se zmíním později, hlavně o jeho dosavadním strastiplném životě, z kterého ho Jitka vysvobodila.



Do kruhu naši nastoupili všichni najednou. Předvedení Kinga a Akiny bylo v naprostém pořádku. Safi se však rozhodl, že prostě běhat nebude a nebude. Darja je na Safiho moc hodná, tak si s ní kluk občas dělá co chce. Zkoušela jsem s ním běhat i já a Safi si pamatuje, že u mě se zlobením nepochodí, ale tentokrát jsem na něj byla i já krátká. Nepodařený běh Safimu trochu zkazil svodový kód a Darja dostala od poradkyně chovu paní Brožové do příště běh zlepšit. Celkové hodnocení vrhu je velmi kladné, akorát nám všichni vyrostli na vrchní míru a to byl tatínek Cliff menší než maminka Hermína.
Výsledek svodu našeho odchovu -
Aki Lady Ebony Queen 5A - ideální kód



Achninn Aam Ebony Queen 5C - ideální kód



Asafa Powell Ebony Queen 5AI ( I=běh mimochodem)



Po nás šlo ještě asi 10 psů, proto jsme se rozhodli vyvenčit naší smečku.
Když jsem otevřela auto, málem mě klepla pepka. Myslela jsem si, že mám všechno pěkně zabalené v uzavíratelných taškách na zip. Hermína při dlouhé chvíli, otevřela tašku s naší svačinou a sežrala 5 krkovičkových řízků s chlebem, pak se pustila do piškotů a při mém příchodu se zrovna chystala žvýkat zmrlé hovězí. Jaká byla v autě sodoma komora, těžko asi popíšu. Opodál se zrovna nějaká skupinka lidí rozplývala nad nějakým dobrmaním miminkem a já tam lítala okolo auta a nadávala. Asi na mě koukali, jako na největší satorii, ale to mě v té chvíli bylo jedno.
Po úklidu auta jsme vyvenčili naše dobrmanky na několik etap, nejdříve s Kingouškem, pak se Safíkem a nakonec se Siránem(Herdekem Zkanape). Společně už to fakt nejde, protože všichni klučíci naše holky milujou a nesnesou u nich žádnou konkurenci.
Svod končil okolo jedné hodiny.
Náš oběd se skládal jen z myšlenky, že byly kdysi nějaké řízky.

Odpoledne jsem pro nás a pro Kinga domluvila ve Zdicích obrany (70km od Klánovic) s Jirkou Machem. Obrany proběhly v naprosté pohodě, Jirku naše dobrmanky moc dobře znají a King, i když se s novým figurantem v prvním kole seznamoval, v druhém kole kousal jedna radost a já musím říct, že za tu dobu, co jsem ho naposledy viděla, udělali velký krok vpřed. Z obran jsme se vraceli zpět do Staré Boleslavi, kde na nás v baráčku Kingových čekali jezevčíčci a zbytek královské rodiny. Večer proběhl v poklidu u chlebíčků a spousty kafe. Dobrmani pospávali společně s jezevčíkama, jen Hermína chodila často k míse s vodou a zapíjela dopolední mastnou sváču.

V neděli King s Míšou nastupovali do kruhu na bonitaci jako úplně první. Zvládli měření, vážení,předvedení i střelbu na výbornou s výsledným ideálním bonitačním kodem 5C.

Míše, Ivanovi i Darje ještě jednou moc gratuluji a děkuji za pěkné předvedení. S Míšou a Kingem jsme se nerozloučili nadlouho, protože za pár dní všichni i s dobrmanama odjíždíme na "Expedici Apalucha"

Mimořádně náročný víkend .




Tento víkend jsme měli naplánováno více akcí, proto Míša s Kingem a Zelenkovic rodina s Aki přijeli už v sobotu. Sobotní odpoledne jsme náš maraton odstartovali v kadeřnickém salonu, pak následovalo líčení a focení celé party i se psy ve fotoateliéru. Po náročných kreacích u fotografa jsme museli nabrat sílu a poobědvali v grandhotelu Gomel. Musím říct, že díky  úpravám vlasů a speciálním oblekům jsme vybočovali v té chvíli ze společnosti a při odchodu z hotelu skupinka Japonců zůstala paf hlavně nad paní Kingovou. Míša byla bombastická, ale protože je to takové malé překvapení k vánocům, musíte si na fotky ještě pár dní počkat. Po pozdním obědě jsme vyvenčili naše miláčky, navštívili Tyanka,Ivetu a jejich Al Brutta Ebony Queen a domu jsme dorazili okolo osmé. Přijela kamarádka Vlaďka se svými Extraeliťáky a povídalo se a povídalo skoro do jedné hodiny.
Ráno, i když nás čekala účast na budějovické výstavě, jsme si udělali pohodičku. V 7,00 hod jsem v náručí držela 6 vstupáků a katalogů a v půl osmé jsme všichni u snídaně študovali, co že nás čeká tentokrát za konkurenci. Na výstavu jsme přijeli až na desátou hodinu, někteří už z výstavy odjížděli a tak jsme našli super místa na parkování. Výstava pod vedením pana rozhodčího šla jak na drátkách, až nás fofr, s kterým posuzoval zaháněl do ouzkých, protože jsme byli někdy totálně něpřipraveni a vbíhali do kruhu opravdu na poslední chvíli. Já jsem nevěděla co dřív, jestli pomoct při předvedení Áček, nebo se věnovat čekatelům na štěňátka od Kim, či si připravit Hermínu do kruhu. Nakonec jsme všechno zvládli na jedničku. Ivanovi a Míše ještě jednou gratuluji k získaným titulům a před naší Hermínou, která ukončila tento rok nejen s úspěchem pracovním, ale i získala v Budějkách titul CACIB, smekám. Za jiných okolností bych napsala, že jí  za tu celoroční dřinu koupím něco nej..., ale v podstatě nevím co, protože se obě dobrmanky mají jak "prasátka v žitě". No zajdeme zítra do naší pekárny na nějaký kelímek s jogurtovým obsahem, z toho mají obě vždycky ohromnou radost........
Po výstavě se nekončilo. Protože se na výstavu přišla podívat i Darja a Asafa Powell Ebony Queen, využili jsme toho. V klidné části výstavního areálu trojice Achninn, Aki Lady a Asafa potrénovali běh a postoj na svod dorostu dobrmanů, který nás čeká příští týden. Stihli jsme ještě prohlídnout stánky a závěrečnou přehlídku nejlepších. Zítra se docela těším do práce, že si konečně odpočinu a na konci týdne budu zase plná elánu do dalších společných akcí. Čekatelům na štěňátka - Petře, Hubertovi,Majce,Zuzce a Žanetce se moc omlouvám, že jsem se vám moc nevěnovala. Příště to určitě napravím...slibuji..

pár fotek z výstavy  >>> zde