25.Listopad 16
Slavíme výročí 10 let Ebony Queen
Letos slavíme 10. výročí společného života s dobrmanem. Za těch 10 let jsem se toho hodně naučila a hlavně změnila určité názory. Hlavní důvod byl ten, že se moje první dvě dobrmanky nedožily důchodového věku a odešly mladé na rakovinu. Nepatřím mezi chovatele, kteří si pořídí další štěně a mávnou nad odchodem svého přítele rukou se slovy, že to je prostě život.
Člověk, když začínal s chovem, tak měl nějakou chovatelkou představu, ale hlavně chtěl krásné dobrmany, kteří vyhrávají výstavy. Pak nám odešla Hermína, velký kamarád a láska v 5.letech života a vy jí najednou chcete zpátky, třeba i ošklivou, klidně bez jednoho ucha, ale chcete, aby byla zpět. Ta bolest je tak velká, že už nikdy nechcete nic podobného zažít a říkáte si, že se musíte snažit pro ten chov udělat maximum, abyste nic podobného nemuseli už nikdy prožívat.
A tak jsem začala ještě s větší vervou studovat chov dobrmana, rodokmeny a hledat dlouhověké krevní linie. Dnes je moje vize úplně jiná než před těmi 10 lety. Dobrman je pro mě především pracovní pes a cílem mého chovu je především silný a zdravý dobrman s pevnými nervy a s vysokou ochotou pracovat.
V rodokmenech obou rodičů plánovaného vrhu se snažím analyzovat co nejvíce informací o jejich zdraví a dlouhověkosti, stejně jako u jejich potomků a sourozenců. Není vůbec lehké někdy tyto informace získat a někdy člověk musí umět číst i mezi řádky, aby se k nějakým informacím dopátral.
Než dojde ke krytí musí každá naše chovné fena splňovat námi stanovené podmínky - aktuální vyšetření srdce, test willebrand, test barev a všestrannou zkoušku. Rodokmeny našich štěńat jsou a i do budoucna budou minimálně v 5 generacích nepříbuzné, koeficient příbuznosti maximálně 3%, krycí psi čím starší, tím lepší.
Tohle je náš chovatelský řád a jestli je to správná cesta se teprve uvidí cca za 10 let při bilanci. Já opravdu věřím, že jdeme správným směrem.
Letos slavíme 10. výročí společného života s dobrmanem. Za těch 10 let jsem se toho hodně naučila a hlavně změnila určité názory. Hlavní důvod byl ten, že se moje první dvě dobrmanky nedožily důchodového věku a odešly mladé na rakovinu. Nepatřím mezi chovatele, kteří si pořídí další štěně a mávnou nad odchodem svého přítele rukou se slovy, že to je prostě život.
Člověk, když začínal s chovem, tak měl nějakou chovatelkou představu, ale hlavně chtěl krásné dobrmany, kteří vyhrávají výstavy. Pak nám odešla Hermína, velký kamarád a láska v 5.letech života a vy jí najednou chcete zpátky, třeba i ošklivou, klidně bez jednoho ucha, ale chcete, aby byla zpět. Ta bolest je tak velká, že už nikdy nechcete nic podobného zažít a říkáte si, že se musíte snažit pro ten chov udělat maximum, abyste nic podobného nemuseli už nikdy prožívat.
A tak jsem začala ještě s větší vervou studovat chov dobrmana, rodokmeny a hledat dlouhověké krevní linie. Dnes je moje vize úplně jiná než před těmi 10 lety. Dobrman je pro mě především pracovní pes a cílem mého chovu je především silný a zdravý dobrman s pevnými nervy a s vysokou ochotou pracovat.
V rodokmenech obou rodičů plánovaného vrhu se snažím analyzovat co nejvíce informací o jejich zdraví a dlouhověkosti, stejně jako u jejich potomků a sourozenců. Není vůbec lehké někdy tyto informace získat a někdy člověk musí umět číst i mezi řádky, aby se k nějakým informacím dopátral.
Než dojde ke krytí musí každá naše chovné fena splňovat námi stanovené podmínky - aktuální vyšetření srdce, test willebrand, test barev a všestrannou zkoušku. Rodokmeny našich štěńat jsou a i do budoucna budou minimálně v 5 generacích nepříbuzné, koeficient příbuznosti maximálně 3%, krycí psi čím starší, tím lepší.
Tohle je náš chovatelský řád a jestli je to správná cesta se teprve uvidí cca za 10 let při bilanci. Já opravdu věřím, že jdeme správným směrem.