A jak celý den probíhal?
Ráno jsme na výstavu vyráželi (jak jinak) s půlhodinovým zpožděním. V Jižních Čechách pršelo, proto oblečení jsme přizpůsobili vlhkému počasí. V Praze, jako by se počasí na ten den umoudřilo, svítilo sluníčko a dusno bylo k padnutí. Na Rychety jsme dorazili skoro poslední, ale kupodivu včas. Hned po kontrole jsem se šla podívat na připravený kruh a trochu potrénovat před začátkem výstavy.

Do kruhu jsme nastupovali až okolo oběda, proto jsme měli celé dopoledne jak na přátelské popovídání s přáteli, tak jsme se mohli věnovat našim novým páníčkům Áček, kteří přijeli se zájmem se něco na výstavě přiučit. S paní Petrbokovou jsem pohovořila na téma výchova štěňátek, dostala jsem spoustu rad a receptů. Všechny rady od zkušených vítám s otevřenou náručí.

A teď k výstavě. Nastupovali jsme do mezitřídy, kde našim největším konkurentem byla krásná fenka CHRISTA HONEY HOOLIGAN.

Né, že bych ostatní podceňovala, ale i pan rozhodčí to viděl stejným okem jako já a tak nakonec Jixa vyhrála a Christa získala V2 res.CAC, třetí místo obsadila ANABEL ARTEP MORÁVIA.

Tato výhra v mezitřídě nás posunula do dalšího boje o titul klubový vítěz. Bojovali jsme jak lvi, manžel za páskou lákal a já ho z kruhu komandovala. Někdy mi je manžela až líto jaké mu dávám kapky, ale on naštěstí chápe, že je to v zápalu boje a že to tak vlastně nemyslím. Jinak ( až na tyto adrenalínové chvilky) jsme sehraná dvojka.

Rozhodnutí pana rozhodčího, že Jixa získává titul klubový vítěz mě strašně potěšilo.I když to je asi slabé vyjádření mé radosti v tu chvíli, kdy mi rozhodčí podával ruku a jeho zvednutý prst nás označil jako jedničku. Možná bych to přirovnala k teplé čokoládové lázni, kterou jsem nikdy sice nezažila, ale moje představa je taková, že ten pocit blaženosti je asi stejný.

Na finální posuzování o titul BOB nastoupili všichni dobrmani a dobrmanky, kteří získali titul klubový vítěz. Největším favoritem na tento titul byl světový vítěz  HILO VON NEMESIS, který nakonec vyhrál a mi mu dodatečně gratulujeme. Dokonce si tady musím trochu posypat popel na hlavu, protože k mým zvyklostem na výstavě patří pogratulování lepším soupeřům. V tomto případě jsem na to úplně zapoměla....takže gratuluji Hilovi a majiteli dodatečně touto cestou.
Domů do Českých Budějovic jsme přijeli až okolo půlnoci, protože dnešní den byl důvod k oslavě a posezení s lvíčaty u šampáňa jsme nemohli odmítnout.


Všechny fotografie Karka Řežábka z klubové výstavy  zde