opět bojujeme s ránou po operaci |
po operaci
|
Asi si řeknete, že jsem úplně neschopná.....Já si to taky říkám, ale uhlídat jednoho dobrmana je horší než kupu dětí ve školce.
Rána byla už zahojená, nová kůže byla ale ještě růžová, měla jsem radost, že už konečně nebudeme dezinfikovat a každodenně přelepovat ránu. Těšila jsem se, ale předčasně, protože se Kim asi nudila, nebo jí to svědělo a tak se do toho v nestřeženém okamžiku pustila a rozlízala si to opět do stavu nehezké mokvající díry. Přišla jsem domů naštěstí v čas, protože kdyby měla více času, tak nevím, kam až by se s tím jazykem dostala. Obávám se, že bych možná měla možnost vidět tu destičku a šrouby.
Byla jsem zralá na mokrý hadr na čelo.
Tentokrát, protože už v ráně není zánět, léčíme ránu řepíkem. Musím říct, že není nad tuto bylinu, kterou naše babička pěstuje speciálně na tyto účely.
...a tak se Kim zase na nějaký čas v době naší nepřítomnosti změnila na žárovku, nosí totiž na krku amplión a já doufám, že na vánoce už budeme koukat jen na žárovky na vánočním stromečku 