V lednu 2024 nám odešla Bebinka. Zemřela ve spánku. Stále vnitřně pláču, ale musíme jít dál. Když se ohlédnu zpět, těch 12 let s ní bylo nádherných. Mnoho jsme si spolu užily a spoustu věcí mě naučila. Tři dny po její smrti jsme odjeli s Hathor na krytí do Švýcarska k Chilly vom Schlossrudwalde. Uvědomuji si, že to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí – vybrat právě tohoto psa na krytí. V březnu se nám narodil náš VRH I, 10 štěňátek. Bylo jich víc hnědých než černých, což se nám nikdy předtím nestalo. Jak říkám, byl to vysněný vrh už od začátku. Noví majitelé jsou skvělí lidé, kteří slíbili, že se svými štěňátky budou dělat sportovku, a jak řekli, tak to opravdu dělají. Můj pocit z toho je neskutečně krásný a šťastný. Dnes si říkám, že to je asi vrchol mé chovatelské činnosti, ale pak mě myšlenky rychle vrací zpátky na zem. Pokud je to opravdu tak, zjistíme až za 10 a více let.

Chci se ještě vrátit k Bebince. Tahle holka s otevřeným srdcem pro všechno živé mi nejen hodně dala, ale i vzala – a to zdraví mých kolen. Když mě ve dvou letech sejmula na cvičáku, vypadalo to jako nevinný úraz. Jak se však později ukázalo, musela jsem podstoupit operaci jednoho kolene, a poté i druhého. Mojí vinou, vlastně mým hektickým životem bez rehabilitace po operacích, mi po několika letech přestaly fungovat některé svaly – částečně, jiné úplně. Jen díky synovi jsem se dostala do rukou skvělých fyzioterapeutů. Měla jsem na výběr... buď to nechám tak, jak to je, a tělo mi bude postupně slábnout, nebo vystoupím ze své komfortní zóny a začnu se o sebe konečně starat. A upřímně, hodně mi v rozhodování pomohla Ismena, moje nové štěně, které jsem si nechala z našeho posledního vrhu. Chtěla jsem se vrátit na cvičák, chtěla jsem se vrátit k tréninkům stop bez jakýchkoliv omezení. A tak už několik měsíců chodím dvakrát týdně k fyzioterapeutovi, zbytek dní cvičím doma na žíněnce a vracím se zpět do života. Jde to opravdu pomalu, ale jde to. Kdo mě má rád, držte mi palce, aby mě neopustila víra v uzdravení a vášeň pro výcvik psů. Víra a vášeň jsou dva silné motory, které nesmí nikdy vyhasnout, protože bez nich nebude Ebony Queen.

Další změnou, kterou jsem letos udělala, je, že jsem opustila klasický výcvik psů a začala se s Ismenou věnovat modernímu tréninku podle Barta Bellona. Tento způsob výcviku u nás v ČR vyučuje pan Ščučka. Když jsem držela malou Ismenku v rukou a rozhodovala se, zda právě ona zůstane doma, ohlédla jsem se zpět za našimi úspěchy i neúspěchy. Položila jsem si ruku na srdce a řekla si, že za určitých podmínek dokážeme psa vycvičit na závody, ale nikdy bez týmu a dobrého figuranta nebudeme schopni připravit psa tak, aby stál na bedně. Není to tím, že bychom s manželem nechtěli, nebo že bychom to neuměli, ale chybí nám parta lidí a dobrý figurant. Bez tohoto komfortu nelze posunout výkon psa ani psovoda. A tak jsem se rozhodla opustit klasický výcvik a začala se pod vedením mojí kamarádky věnovat tréninku NePoPo.

Je prosinec 2024... Doma jsme stále v psí sestavě Kuki, Hathor, India a malá Ismena. V únoru 2025 bych ráda nastoupila do psí školy k panu Ščučkovi, aby moje znalosti dosáhly během krátké doby určitého vrcholu, ale vím, že plánovat příliš dopředu se nevyplácí. Tak je to plán na příští jaro, a jak to všechno dopadne, se teprve ukáže. V květnu nás čeká výlet na MS dobrmanů, protože náš odchovanec Genius a jeho majitelka Naďa splnili podmínky pro účast na Mistrovství světa dobrmanů v Chorvatsku. Tak nám všichni držte palce, a já na oplátku budu držet palce všem vám – dobrým lidem. Doufám, že se zde na mých stránkách za rok setkáme ve stejné sestavě, jako letos.

Krásné Vánoce a do Nového roku vstupte tou správnou nohou. Mnoho zdraví a trochu štěstí v roce 2025.
Nashledanou.Jitka Ebony Šestáková

In January 2024, we lost Bebinka. She passed away in her sleep. I am still grieving inside, but we must move forward. Looking back, those 12 years with her were wonderful. We had so many great times together, and she taught me so much. Three days after her death, we went to Switzerland for breeding with Chilly vom Schlossrudwalde. I realize that this was one of my best decisions – choosing this dog for the breeding. In March, our litter I was born, 10 puppies. There were more brown ones than black, which had never happened before, and as I always say, it was a dream litter from the very beginning. The new owners are amazing people who promised to do sports with our puppies, and they are truly keeping that promise. My feeling about this is incredibly beautiful and happy. Today, I think it might be the pinnacle of my breeding journey, but then my thoughts quickly bring me back down to earth. If that is truly the case, we will only know in 10 or more years.

I want to return to Bebinka for a moment. This girl, with her open heart for all living beings, not only gave me a lot, but also took something – my healthy knees. When she knocked me over at the training ground at two years old, it seemed like an innocent accident. However, as it turned out later, I had to undergo surgery on one knee, and then on the other. Because of my hectic life and lack of rehabilitation after the surgeries, several years later, some of my muscles stopped working – some partially, others completely. Only thanks to my son did I end up in the hands of excellent physiotherapists. I had a choice... either leave things as they are, and my body would gradually weaken, or step out of my comfort zone and finally take care of myself. Honestly, a lot of my decision was helped by Ismena, my new puppy, whom I kept from our last litter. I wanted to return to the training ground, to resume tracking without any limitations. So, for several months now, I’ve been going to a physiotherapist twice a week, and the rest of the days I practice at home on a mat, getting back into life. It’s really slow, but it’s happening. If you like me, please keep your fingers crossed that my faith in recovery and passion for dog training doesn’t fade. Faith and passion are the two strong engines that must never run out of fuel, because without them, Ebony Queen will not exist.

Another change I made this year was that I left traditional dog training behind and started focusing with Ismena on modern training according to Bart Bellon’s method. This method is taught in the Czech Republic by Mr. Ščučka. When I held little Ismena in my hands and was deciding whether she would stay at home, I looked back at our successes and failures. I placed my hand on my heart and told myself that under certain conditions, we can train a dog for competitions, but without a team and a good decoy, we will never prepare a dog well enough to stand on the podium. It’s not because my husband and I didn’t want to or couldn’t, but we lack a group of people and a good decoy. Without this comfort, it’s impossible to push the dog and handler’s performance forward. So, I decided to leave traditional training and started focusing on NePoPo training under the guidance of my friend.

It’s December 2024... At home, we are still in the dog family of Kuki, Hathor, India, and little Ismena. In February 2025, I would like to start dog school with Mr. Ščučka to rapidly improve my knowledge, but I know that planning too far ahead is not always wise. So, it’s a plan for next spring, and how it will all unfold remains to be seen. In May, we have a trip planned to the Dobermann World Championship, because our offspring Genius and his owner Naďa have met the qualifications for the World Championship in Croatia. So, please keep your fingers crossed for us, and I will do the same for all of you – good people. I hope that we will meet again here on my website in the same group as this year.

Merry Christmas and may you enter the New Year with the right foot forward. Wishing you good health and a little bit of luck in 2025. See you soon.

Jitka Ebony Šestáková