Otec našich očekávaných štěnátek

Cliff vom Beuchower Hof na Klubové výstavě MSDK

V1 CAC v tř.šampiónů splnil podmínky pro titul Grandšampion ČR

super předvedení

předvedla Lucie Skopalová

fotografie  Michaela Hořejší

Novinky z veterinární ordinace 32.den po krytí

Dneska jsme navštívili v ordinaci naší paní doktorku, která dohlíží po celé období březosti na naší Hermínu. Chtěli jsme zkontrolovat, jak rostou štěnátka. Jedno štěněcí miminko jsme si vyfotili, ale podle paní doktorky tam bylo nejméně 6 takových černých oříšků.

Takhle se dnes ultrazvukovalo. Hermínka se nachází přibližně v polovině těhotenství, embria se mění v plody a dosahují 20% porodní váhy.

Při pohledu na Hermínu se nelekejte. Ona se takhle tváří jen v ordinaci.Za dveřma už je zase hrdinka

Hermína po 32.dnech váží 36,35 kg

Tanec se psy II,

v hlavní roli místo známého herce Kevina Costnera

Martin Pejša.

Fotky jsou pořízené z posledního výcviku obran. Podle obrázků to spíš vypadá, že se Martin začal učit nové taneční kreace. Fotky vyfotil Martin Hrubý

Pohled tanečníků z očí do očí.

Tanečník v základním postavení.


Tanec se psy II, místo známého herce Kevina Costnera  Martin Pejša.

Dudlající dobrmanka.

Nevím jestli jste se s něčím takovým už někdy setkali. Já to nikdy neviděla, ani o tom neslyšela a kdybych to neviděla na vlastní oči, tak bych tomu snad ani nevěřila. O čem vlastně mluvím? O naší skoro dvouleté dobrmance Jixe, která likviduje polštář za polštářem. Likvidace je možná silné slovo, protože pod tím si spíš představím totální roztrhání a vypreparování zmiňovaného polštářku.
Ona si ho pěkně odnese do pelíšku, vybere si jeden růžek, packama ho pěkně vytvaruje do cecíčku a dudlá a dudlá, až z toho usne. Při dudlání pacičkama masíruje polštářek...no dělá to přesně jako malá štěnátka přisátá k cecíčkům.

Nevíme proč to dělá a ani jsme jí to nikdy nezakazovali. Ba naopak, když nějaký polštář nebyl už k použití, koupili jsme jí jiný. Je fakt, že od té doby co máme Jixu, jsme doma bez polštářků. Nemáme v úmyslu jí to nějak zakazovat, ale občas si pokládám otázku proč to vlastně dělá? Odpověd na tuto otázku zůstane pro nás asi tajemstvím.

Náš Ebony tým na tréninku závodníků před MS v Apoldě

V sobotu 2.5.2009 dopoledne náš Dob-queen tým(já,manžel a dobrmaní holčičky)...vyjímečně s naší omladinou vyrazil směr Velké Popovice. Od 9,00 hod. na cvičáku v Řepčicích(kousek za Velkými Popovicemi)trénovali ti, kteří letos závodí na mistrovství světa dobrmanů v Apoldě.
Zajímaly nás hlavně fígle a způsob výcviku poslušnosti. Zvědavá jsem byla na obrany a taky na celkovou připravenost družstva. Nebyl to jediný důvod, proč jsme se tam jeli podívat. Chtěla jsem vidět Gold Mičeráky na place a tohle byla jedna z mála příležitostí se s nimi setkat. I když tento tréninkový víkend nebyl povinný, Mičeráci tu byli všichni. Nejvíce mě zajímal dobrmánek Ir Gold Mičer. S majitelem p. Kosařem jsme byli domluveni, že si přijedeme Irečka okouknout.

 

Měli jsme možnost shlédnout jeho super obranu. Byla jsem mile překvapena. Ireček je krásný dobrman s úžasnou povahou a obrovskou chutí do práce.

Atmosféra byla přátelská, nálada veselá, pohostinost p.Bočanové moc milá. Káva nám byla podána doslova "pod nos" a nejen to. Byli jsme pozváni i na grilované domácí klobásky. Ono to vypadá, že se tam jen jedlo, pilo, hodovalo. Naopak, my hodovali a přitom sledovali dvojice cvičících závodníků na place. Dokonce mě Tonda Jun vyhnal na plac, abych s Jixou ukázala chůzi u nohy. Poradil mi, jak mám vypouštět míček z pod paží a na co si mám dát při obratech pozor.
Dopoledne uteklo jako voda a protože jsme od tří hodin měli s chovatelkama od Dvou lvů naplánovaný trénink na bonitaci, sbalili jsme v půlce obran saky paky a vyrazili směrem ke Klánovickému cvičáku.

Úspěch Cliffa vom Beuchower Hof na MVP v Č.Budějovicích

rozhodčí: Mario Mayerhofer (A)

Tř. šampionů:
V 1 CAC - Cliff vom Beuchower Hof (Noran v.Les Deux Peupliers - Andra vom Beuchower Hof)

Gratulujeme našemu taťuldovi Kilískovi k nádhernému úspěchu v třídě šampiónů a Lucii k perfektnímu předvedení

Přijela nás navštívit dobrmanka Issa a puntíkatá holčička Iowa s paničkou.

Na fotce zleva Iowa, Issa, Hermína, Jixa a Wanda.

Protože je u nás v Českých Budějovicích tento víkend mezinárodní výstava psů, pozvala jsem na návštěvu  Světlanku Špetovou s dobrmankou Issou od Dvou lvů a dalmatinkou Iowa Idunna Royal Hermelín.Holky přijely už v pátek, abychom měly čas si popovídat a aby se psí holčičky mohly víc poznat a pohrát si. Šlo se spát hodně po půlnoci, protože dobrmanky v čele s dalmatinkou řádily ještě v jednu hodinu v noci.
V sobotu dopoledne jela Světlanka na výstavu vystavovat puntíkatou holčičku a odpoledne byla naplánovaná procházka. V poledne  se nám rozrostla smečka o dalšího dobrmánka. Slíbila jsem manželům Prášilovým, že jim pohlídám Wandu Pasecké údolí a aby těch dobrmanů nebylo dost, šel s námi venčit i Jarda Jára s Jaspou od Dvou lvů.
Protože bylo letní počasí, procházka se protáhla až do 18,00 hod., domů jsme přišli všichni unavení a hladoví.
Zítra vyrážíme na výstaviště na výstavu psů. My na kukačku a Světlanka bude vystavovat Issu, která je přihlášena do mezitřídy.

více fotek zde

....... je neděle a my vyrážíme na výstavu ......

pár fotek z výstavy zde

Doma je od rána pohoda, na výstavu odjíždíme v půl deváté, po čtvrt hodině máme na výstavišti auto ve stínu, papíry v ruce a dobrou náladu. Issa s paničkou jsou v mezitřídě a tak jsem byla zvědavá, jak dopadnou. Po posouzení výsledek zněl V1 CAC. Já lákala za kruhem,  fotila dobrmánky v kruhu i za páskou. Rozhodčí posuzoval dlouho a pečlivě. Odpoledne jsme zašli na cvičák zakousnout našeho figuranta Tondu Hanzala. Nechtěli jsme po dobrmanech žádné velké výkony, šli jsme si kousnout jen tak pro radost a popovídat o výstavě. Večer na nás díky naší babičce čekali kuřecí řízky....jojo na rodinné zázemí si nemůžu stěžovat. Pak jsme všichni odpadli, jak my, tak psi.

psi přemohla únava

Stopy, stopy, stopičky.

Tato slova poslední dobou používám ve všech pádech, protože jsme začali intenzívně stopovat. Intenzívně pro nás znamená 4x - 5x týdně. Dala jsem si to jako jarní bojový úkol. Bojovku plním 14 dní na 100% a během této doby si myslím, že se holky zlepšily. Výhodou je, že pokud se mi zdá, že něco děláme blbě, konzultuji to po telefonu s Martinem Pejšou a hned odpoledne jeho rady uvedu do reálu. Takhle chceme chodit až do semináře, který je naplánován na 7.června. O kolik procent půjdeme s výkonem dopředu v současné době se ani neodvažuji předpovědět, ale doufám, že to bude na výkonu vidět. Pro Hermínku je tento trénink v těhotenství ideální. Stopujeme na namočené granule a na předmětu dáváme za odměnu masíčko. Protože jsou obě dobrmanky úžasně žravé, stopovaly by i na suchý chleba. Včera jsem neměla vařené maso a tak jsem namazala mezi dva chleby( možná by se spíš hodila slova dva kedry) paštiku, proložila to plátky sýra, rozkrájela na větší kostky. Myslela jsem, že mi sežerou i ruce, jak jim to chutnalo. Díky té žravosti máme velikou výhodu o proti nejedlíkům stopařům.

Tady je pár fotek z mého posledního tréninku s Jixou.

Pak jsem měla fotit já manžela a Hermínku. Technika se proti mě spykla, nebo jsem fakt na fotografování levá, protože se mi povedla jen jedna fotka. Jojo, každý by měl dělat jen to, na co má vlohy a mě pán bůh citem pro fotografii fakt neobdařil. Nebo, že by to bylo fotákem? No jasně to bude fotákem

Dnes vám představujeme... Ladislav Mach a jeho Octavius Malidaj

          Dnes bychom Vám rádi představili Ladislava Macha, který se svým malinoisem Octaviem Malidaj dosáhl řady úspěchů. Jmenujme jen ty nejvýznamnější výsledky. L.Mach se stal Mistrem ČR 2006dle IPO 3 a zároveň byl naším nejúspěšnějším reprezentantem na MS FCI IPO 2006 v Nové Gorici ve Slovinsku. Octaviovi byl také udělen titul Český šampión práce.

Začnu obligátní otázkou.Jak dlouho se věnujete kynologii?
           Kynologii jsem se začal aktivně věnovat od roku 1978, i když v 90-tých letech jsem se kynologii věnoval pouze okrajově.
S jakým psem jste začínal?
           Když nepočítám erdelteriéra, kterého jsem vyženil, pak mým prvním psem byl dobrman.
A další psi?
           Dobrman bohužel v 15-ti měsících tragicky zahynul, ale především jeho povaha mě natolik zaujala, že jsem nadále měl a mám samé dobrmany. I když  kromě 2 dobrmanů, dnes již "důchodců", mám poprvé psa jiného plemene – malinoise.
Proč jste si najednou pořídil jiné plemeno než dobrmana? Nehrál v tom roli zákaz kupírování?
           Tak zákaz kupírování v tom hrál tu nejmenší roli. Právě proto, že tolik let se věnuji dobrmanům, tak vidím, že chov dobrmana směřuje poněkud jinam než dříve. V tom roce 1978, kdy jsem si pořizoval svého prvního dobrmana, jsem ani na chvíli nezapochyboval o tom, že by dobrman mohl mít jinou povahu, než píše standard a než se psalo v knihách. Tenkrát to tak prostě bylo. Je ale pravdou, že z dnešního pohledu nebyl žádným krasavcem.
Kam chov dobrmana podle Vás směřuje?
           Dobrmany mám rád, je to úžasné plemeno, ale… Ale abych neutíkal od položené otázky. Prakticky všichni chovatelé, a to nejen u nás, se soustřeďují jen a jen na exteriér. Dle mého názoru posledním chovatelem, kterému šlo hlavně o povahu byl Míra Černohorský. Stačí si přečíst inzeráty na konci časopisu a hned je jasné co chovatelé preferují. Chápu, že v dnešní době je lépe prodejné štěně po šampiónech, ale …
Proč ale zrovna malinoise?
Tohle by bylo na dlouhé povídání. Myslím si, že stačí se podívat na zastoupení plemen na MS FCI. Prakticky jsou to pouze malinoisové (letos jich bylo 59) a němečtí ovčáci (letos 37) Po jednom se občas objeví jiné plemeno. Ve Slovinsku to byl dobrman, velký knírač, erdelteriér, rotvajler a flanderský bouvier. Navíc s maliňákem jsem to zároveň bral jako výzvu, protože mnozí výcvikáři u nás tvrdili, že s nimi nejde provádět vrcholový výcvik.
Můžete srovnat cvičení dobrmana a malinoise?
Nemyslím si, že bych mohl provést takovéto srovnání, protože mám prvního maliňáka. Navíc Octavius (říkáme mu Oskar) je povahově "pan pes".
No tak dobře, srovnejte dobrmany s Oskarem?
           S dobrmany se mi cvičilo vždycky dobře. Byla to jen otázka kolik času, který jsem byl výcviku schopen poskytnout a pak jestli konkrétní pes měl dostatečnou odolnost, a to jak psychickou tak fyzickou. S Oskarem ty začátky byly složité.
Co máte konkrétně na mysli?
           Už když jsem si vybíral štěně, tak jsem chtěl psa odolného, sebevědomého. Takový pes se sice hůř cvičí, protože se nechce podřizovat, ale pokud se výcvik podaří, pak ten jeho projev při cvičení, zvláště v obraně, je to co moderní pojetí IPO vyžaduje. Byl jsem si toho vědom, přesto jsem po takovém psu toužil. Jenže skutečnost předčila mé očekávání. Už jako malé štěňátko byl hodně sebevědomý a nechtěl se podřizovat. Začal jsem s ním výchovu jako se všemi předchozími psy, ale bohužel… Sebemenšímu mechanickému tlaku nebo jakékoli manipulaci se bránil, takže nechtěl sedat, lehat, no prostě hrůza. A největší starost mi dělal aport. Každý pes má období, kdy aportek nechce přinášet, ale tohle to bylo něco. Od samého počátku mi dělal velké starosti a vrásky na čele. Ve slabé chvilce jsem občas zapochyboval, jestli ho vůbec vycvičím, jestli to opravdu nebude nad mé síly.
Ale podle dosažených výsledků a jeho věku to tak ale nevypadá?
           Musím říci, že Oskar mě už od štěněte pěkně "školil". Viděl jsem, že s oněmi klasickými metodami Oskara nevycvičím a nebo jenom za cenu toho, že ho tzv. zlomím. To jsem samozřejmě nechtěl. Jednak mi jsou takovéto metody cizí, nehledě k tomu, že Oskar je především člen naší rodiny. Navíc by potom v IPO neměl nejmenší šanci prosadit se a to jsem také nechtěl.
Tak prozraďte co bylo dál?
           Tak obecně se říká, že s maliňákem by se do roka nemělo nic dělat. S tímto názorem jsem nesouhlasil a nesouhlasím. Dospěl jsem nakonec k závěru, že jedinou cestou je vymyslet a používat nové metody výchovy a výcviku. Princip byl jasný. Ty metody musí být takové, abych Oskara "přesvědčil", že hlavně on chce mnou požadovaný výkon nebo cvik provést.
Můžete prozradit kde je ta podstata?
           Podstata je především v tom, že musíme vycházet z povahových vlastností psa a z toho, co pes dělá nejraději. Věděl jsem, že má silně vyvinutý kořistnický pud a tak bylo jasné, že musím do výchovy a následného výcviku hodně zapojit aportky. Zdá se to jednoduché, ale on mi ty aportky nechtěl přinášet a dávat…
Jak jste to vyřešil?
           Tak tady mi pomohla jedna věc; od začátku jsem se mu hodně věnoval a pořád jsme si hráli. Oskar si neuměl a dodnes neumí hrát sám. To mě zachránilo. Prostě jsem mu na zahradě hodil aportek a čekal jsem, až mi ho přinese. On si s ním chtěl hrát, ale sám to neuměl a nebavilo ho to. Čekal s aportem v tlamě co se bude dál dít. Byl tak čtyři metry ode mě a čekal a čekal …. A já také čekal. a čekal.
Bylo to čekání dlouhé?
           Asi vás překvapím, ale čekal jsem přes hodinu, než s aportkem přišel. Následovala ohromná pochvala a hra. Příště už přišel za hodinu. Postupně (během řady týdnů) se ta doba zkracovala a zkracovala, až do stavu, kdy s přinášením aportku nebyl problém. A tady jsme pak teprve mohli začít dělat koncepční práci.
Dobře a jak výcvik pokračoval?
           Nevím, jestli slovo výcvik je to správné, protože my jsme si vlastně s Oskarem pořád jenom hráli. Ano hráli. Byly to samozřejmě cílené hry a v podstatě si hrajeme do dneška. Myslím tedy v poslušnosti a na stopě. V obraně samozřejmě ne, protože tam by to nefungovalo.  
Jak často cvičíte?
           Cvičíme poměrně často. Téměř každý den děláme něco. Obranu cvičíme dvakrát až třikrát týdně, stopu taktéž, i když většinou v jiné dny než obranu. A poslušnost téměř každý den. Třeba jenom jeden cvik nebo jeho část. Cvičení ho musí bavit. Když končíme, tak zůstává uprostřed placu a chce ještě cvičit. Na rozdíl od těch našich začátků dnes cvičí rád.
Vy necvičíte najednou celou poslušnost?
           Ne. V tréninku jsem to ještě nikdy neudělal. Sestavu poslušnosti dáme dohromady až na zkoušce nebo na závodech. Stereotyp je to, co dle mého názoru bere psům ten tolik žádaný projev. Není to pro ně zajímavé, nehledě k tomu, že když pes cvičí rád, tak pak ví co bude následovat a začne si cvičit sám. I když se tomu stereotypu bráním, tak nás to stejně postihlo. A bohužel letos na MS FCI ve Slovinsku. Vyrazil mi na tzv. vysílačce těsně před povelem a znamenalo to ztrátu 3 bodů. Na takovém závodě je to ztráta hodně citelná.
Cvičíte individuelně nebo v ZKO?
           Pokud chcete cvičit IPO podle současných mezinárodních měřítek, tak nemůžete cvičit jako za Svazarmu, v řadě. Musíte se připravovat individuelně. Ale když říkám individuelně, tak tím nemyslím sám. Sám nic nedokážete. Musíte mít kolem sebe tým kamarádů, kteří táhnou za jeden provaz a kteří vám chtějí nezištně pomoci. Musím říci, že v dnešní době je to z tohohle pohledu velmi těžké.
Jak jste na tom konkrétně vy?
           Tak musím říci, že na mě se usmálo štěstí. Cvičíme s několika kamarády, kteří se mi snaží všemožně pomáhat, a to jak v obraně, tak v poslušnosti, na stopách a v neposlední řadě i na soutěžích. Potřebujete nejen šikovného, odborně zdatného a morálně vyspělého figuranta, ale i další lidi, kteří vám třeba natočí trénink, našlápnou stopu, udělají skupinku či suplují pohyb rozhodčího kolem psa atd. Zároveň je potřeba aby byli i vašimi kritiky. Jen tak neupadnete do neuspokojení a žene vás to do předu. Navíc kamarádi přicházejí i s dobrými nápady na vylepšení určitých cviků.
Můžete konkrétně někoho jmenovat?
           Nemůžu jmenovat všechny, ale mám-li aspoň někoho jmenovat, pak největší podíl na našich výkonech a výsledcích  mají  bratři  Hovadovi.  Mladší  Honza  Oskarovi  nejen  skvěle  figuruje,  ale  kritickým okem shlíží naše tréninky a v neposlední řadě nás doprovází na všech akcích. Na akcích nám pomáhá vytvořit takové podmínky, abychom se mohli soustředit jen na vlastní výkon. Ostatní členové našeho tzv. Malhoj teamu nás jedou také povzbuzovat a fandit. Všichni, kteří mohli za námi přijeli také až do Slovinska. Bylo to od nich velmi milé.
To v dnešní době není až tak běžné.
           Máte pravdu. Možná, že to bude znít "blbě", ale vážím si toho. Touto cestou bych jim, jestli to je možné, chtěl za to poděkovat.
Co tomu říká vaše manželka?
           Dobře, že jste mi to připomněl. Manželka mi to nejen trpí, ale dokonce aktivně mi pomáhá. Jezdí také jako součást našeho Malhoj teamu a má na starosti péči o Oskara. Např. teď ve Slovinsku strávila celý týden se psem na pokoji, aby se pes cítil jako doma a mohl odpočívat.
Připravujete se na novou sezónu nebo si dáváte zimní přestávku?
           S kamarády z Malhoj teamu se připravujeme pořád. I po soutěži cvičíme zaběhnutým způsobem. Všichni vč. Oskara jsou na to zvyklí. Jednou jedinkrát jsme to porušili, a to před Slovinskem. Nechali jsme Oskara více odpočívat. Projev byl sice pěkný, ale byl víc neukázněný. Ztratili jsme díky velkému temperamentu např. na obraně dva body tam, kde je standardně neztrácíme ( před vypuštěním na kontrolák ze sedu na zlomek vteřiny povstal, a na zadním doprovodu se tak těšil na kousání, že lehce předbíhal) a taktéž na poslušnosti. Musíme se poučit z chyb.
Teď takovou otázku na tělo. Přihlašujete se na soutěž s cílem vyhrát?
           Tak abych pravdu řekl, tak na tohle nemyslíme. Naším cílem je podat výkon jako v tréninku. Pokud podáme výkon jako v tréninku a někdo jiný podá lepší výkon než my, tak logicky nemůžeme očekávat vítězství a brát to jako prohru. Myslím si, že vždycky by měl vyhrát ten lepší, resp. ten, který podá nejlepší výkon.