Mám dlouhodobé zájemce o štěnátko dobrmana. Strašně touží po fenečce, ale mají trochu obavu, jak se sžije dobrmánek s jejich milovanou kočkou. Tvrdím, že vše závisí na výchově a obrázek je toho důkazem. Hledala jsem dneska nějakou fotku dobrmánka s kočkou. Nakonec jsem našla na stránkách DVIN úžasnou fotku, za kterou autorce Anne Struve moc děkuji.

.....
Při seznamování nenutíme kočku do násilného sblížení, bude se schovávat, syčet na psa a může demonstrovat svou uraženost i několikadenním odchodem z bytu nebo močením a kálením do psího pelíšku, případně pokud jí dojde, kdo za utrpěné příkoří může, i na strategická místa člověka, kterého považuje za viníka (postele, křesla, hromádky šatstva, sporák u hospodyně, dílna u muže aj.).

Kočce je nutno věnovat denně pozornost a hlazení, aby se necítila odstrčená, případně ji dočasně odsunout do teritoria, kde se pes nevyskytuje.

Je až s podivem, kolik legrace si někteří psi užívají s kočkami, není ani výjimečné, když pes adoptuje kotě jako štěně a dokonce jsem slyšela o případu, kdy se irský setr od kočky naučil lézt na stromy a pak pochopil, že třesením větví se dostane k mladým pěnkavkám, o které se s kočkou podělil. Jeho majitelka se dříve domnívala, že si chodí vylepšovat na strom jídelníček ovocem. Pes byl velmi ostražitý a před paničkou tuto zálibu dlouho tajil, což mu usnadňovala i okna, která vedla na druhou stranu domu, takže před tím, než byl spatřen, slyšel cvaknout dveře a zavčas přerušil své rejdy, až ho jednou jeho panička pozorovala ze střechy přímo při činu i s kočkou......

Je sobota 16.5.2009 a my vyrážíme(já,manžel a Jixa)na svod mladých dobrmánků. Těhuli Hermínu jsme nechali s dětmi doma a tak si mohla dosytosti užívat s mladejma v posteli. Na svod do Sadské jsme dorazili s 90 minutovým zpožděním. Nepředpokládala jsem, že cesta ze Smíchova na Černý most mě bude trvat skoro dvě hodiny. Ranní pohodička se rozplynula jak pára na hrncem. Taky jsem to potom pod paravánem od poradkyně chovu schytala, že neumím chodit včas .
Na svodu nás přivítalo hafo dobrmanů, tak zvaně kam se člověk kouknul, byl nějaký dobrman. Malí, velcí, hnědí, černí..než jsem se stačila rozkoukat,jeden mi hned při vstupu vlepil hubana. V kruhu se už posuzovali psi, tak mě část svodu unikla. Hodili jsme těla na náš cestovní maskáčový pelech a čekali až na nás dojde řada.

Měli jsme spoustu času a tak jsem obešla pozdravit své známé, popovídat, co je kde nového, nebo jak se říká hovorově podrbat....Ten den si mě oblíbil krásný pejsek As Gorm Coldplay a jak dostal příležitost, vlepil mě pusu. Pusinek bylo, že jsem je nestačila ani spočítat.
Do kruhu jsme nastupovali s číslem 21., takže skoro poslední, protože celkový počet přihlášených psů byl 26.
Za předvedení jsem byla kupodivu od poradkyně chovu p. Brožové pochválena. Píši kupodivu, protože málokdy pochválí a když už pochválí,tak to už musí být. Jixa dostala pěkný posudek a nejlepší svodový kód 5A.



Druhý den jsme si raději přivstali, abychom stihli začátek bonitace. Těhuli Hermínu jsme vzali sebou, protože se nám už nechtělo, znovu se pro ní vracet na Smíchov. Nedělní provoz mě docela překvapil, žádné kolony, žádní pražané a tak jsme se na místo dostavili s předstihem.
Stan jsme tentokrát rozbili pod ořechem. Jednak nás chránil od slunečních paprsků a taky ho prý nesnáší klíšťata.
Dnes nás čekalo nejen výstavní předvedení, ale i měřění, vážení a střelba. Vším jsme prošli bez újmy až na to měření. Začalo se s měřěním délky a výšky. Už u výšky se pán-měřič tak trochu seknul a naměřil 67-68 cm. Věděla jsem, že tak vysoká Jixa nikdy nebyla. Upozornila jsem pána, že se zřejmě překouknul, tak výšku znovu přeměřil a raději mi výsledek neřekl, abych znovu neprudila. Pak se šlo na měření obvodu hlavy a hrudníku. Krejčovský metr hlásal - obvod hlavy 45 cm. To není možné, prohlásil měřič a znovu dvakrát hlavu přeměřil. Pokaždé mu ale jeho palec spočinul na obdélníčku s číslem 45.. Jixa si při měření obvodu hrudníku umanula, že se už měřit nebude. Zřejmě jí rozhodilo to opakované přeměřování, protože v té chvíli hlavního měřiče ten krejčovský metřík moc neposlouchal, stále se nějak překrucoval.
Trochu jsem Jixu musela přemlouvat, nakonec si dala říct.
Při závěrečném postoji se pod paravánem diskutovalo o té naší nešťastně naměřené výšce. Poradkyně chovu p.Brožová nám chtěla dát kód velké feny, ale zazněly tam ohlasy od Ivanky Haiderové a Kateřiny Michalové, že to není možné, že by Jixa patřila mezi velké feny a tak se znovu přeměřovalo. Měřič měřil,měřil a výsledek? Kvadratická fena 66 x 66. Bonitaci Jixa splnila. Supeeeeeer...........
Celý víkend byl moc fajn, fajn lidičky, hezké počasí, výborné řízky a grilované klobásky, jen těch klíšťat bylo na můj vkus až až, ale ty jsou teď všude,tak příště ošetřím tělo repelentem, abych jim tak nechutnala.

Nevím jestli jste se s něčím takovým už někdy setkali. Já to nikdy neviděla, ani o tom neslyšela a kdybych to neviděla na vlastní oči, tak bych tomu snad ani nevěřila. O čem vlastně mluvím? O naší skoro dvouleté dobrmance Jixe, která likviduje polštář za polštářem. Likvidace je možná silné slovo, protože pod tím si spíš představím totální roztrhání a vypreparování zmiňovaného polštářku.
Ona si ho pěkně odnese do pelíšku, vybere si jeden růžek, packama ho pěkně vytvaruje do cecíčku a dudlá a dudlá, až z toho usne. Při dudlání pacičkama masíruje polštářek...no dělá to přesně jako malá štěnátka přisátá k cecíčkům.

Nevíme proč to dělá a ani jsme jí to nikdy nezakazovali. Ba naopak, když nějaký polštář nebyl už k použití, koupili jsme jí jiný. Je fakt, že od té doby co máme Jixu, jsme doma bez polštářků. Nemáme v úmyslu jí to nějak zakazovat, ale občas si pokládám otázku proč to vlastně dělá? Odpověd na tuto otázku zůstane pro nás asi tajemstvím.